Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martinice

 

Equitana....místo, kde jsem začala jezdit. Už před tím jsem na koni seděla, ale spíš jsem s koňmi byla hodně v kontaktu ze země.

Péťa se však začala brát jezdectví aktivně, a jezdila v jezdecké stáji Ohrobec.

Šlo jí to opravdu dobře, má talent. Brzy následovala koupě prvního koně.....Flíčka.

Flíčka jsem si zamilovala, i když jsem na něm nejezdila. Pro mně to byl mazlík.

Péťa se stále více zlepšovala. Pak přesídlila i s Flíčkem do Martinic, kde byla předtím již trénována.

V Equitaně měla i svůj pokojíček. O víkendech cca jednou za 14 dní jsem tam jezdila s ní. A zamilovala jsem si to  tam. Seznámila jsem se s holkami, co tam měli své vlastní koně, či tam jen vypomáhaly. Jezdkyně. Nejdřív jsme Péťe jen pomáhala, a učila se. A pak jsem začala taky jezdit, na koních pro turisty.

Musím uznat, že jsem si připadala jak největší debil na světě. Nejen že mi přišlo, že naprosto všechno kazim, ale jelikož jsme jezdila tak jednou za dva-tři týdny, šlo moje učení hoodně hodně pomalu. Trénovaly mně Pavla s Terezkou. Daly mi základy ježdění a já jsem jim za to moc vděčná.

Kromě radosti s každého pokroku následovali i velké bolesti. Pády, když se mi něco nepovedlo, nebo když jsem něco vyloženě posrala....

Bylo to hodně těžký, protože jsem se pohybovala mezi dobrými jezdkyněmi, a o to víc jsme si připadala jako nemehlo :-D

Baví mně všechna práce okolo koní, včetně kydání :-D

Holky se staly mými skvělými kamarádkami....Pavla, Terka, Terezka, Šárka, Lucinka, Makyna...

Nechala jsem tam kus srdce....

Z koně se paá zvysoka....Pádů bylo hodně, ale poslední se mi stal 2.2.2008.

Seděla jsem na koni, na kterém jsem asi být neměla. Nechtěl mi nacválat, a za povzbuzování Péti jsem se fakt moc snažila. Už jsem to několikrát chtěla vzdát, ale ona nakonec došla pro bič, stačilo mu ho jen vidt a cválal.

 A pak jsem to měla zkusit opět úúúplně sama....a jelikož jak jsem již řekla jsem nemelo, nenacválala jsem...Mopžná si ze mně dělal vyloženě prdel :-D

Bára mi teda půjčila bič :-D černý drezůrák...

 

A už to jelo :-D Teda spíš já a nejmenovaný jsme jeli. Respektivě běželi neskutečnou rychlostí po jízdárně, málem skočili oxer (naštěstí jsme jen sejmuli stojan) a zabrzdili o zeď, načež jsem se poroučela z té nehorázné koňské výšky na zem přesně na pravé koleno. Píchnutí v zádech (ta pitomá skolióza), zatmění před očima, vyražený dech. A neskutečná bolest v koleni.

Ha ha...určitě jste spadli z koně mockrát. Však já taky.

Pavla mně zvedla ze země, a pomalu jsme to rozchodily. dech jsem popadla, žebra celá. Chudák Nejmenovaný ke mně přišel a sklonil svojí ooobrovskou hlavu k mému ubrečenému xichtíku. Dokonce jsem se začla smát. Ovšem smích mně přešel když jsem to koleno viděla :-D

Místo kolena jakýsi fialovopodlitokrvavootelko a pekelně to bolelo. Šárka s Terkou mi utíkali pro led. Ledovali ledovali....nesplasklo. Druhý den následoval slavný návrat domů. Týden jsem s tím vesele chodila do školy, ovšem spolužákům bylo mé kulhání tak nápadné, že mi násilím vyhrnuli kalhoty.

Následoval všeobecný šok. Přítel Míša mně donutil jít na chirurgii a dokonce mně tam doprovodil, jelikož byly zrovna jarňáky. Kdyby ste viděli jeho výraz když jsem vylezla s ortézou a berlemi :-D

Ortézu a berle jsem měla 3 týdny, pak mi jí sundali, avšak berle jsem měla nosit ještě týden a přijít na kontrolu....ale já jsem srab....nešla jsem tam, jelikož bolest neustoupila.

Vím, že to asi není logický, a že si myslíte že jsem cvok.

Ale...někdo má třeba strach ze zubaře...a já s trach z toho že by mi to koleno kuchali.

Ale jak řekl tatínek: ,,Prosim tě, dneska se vyráběj umělý....můžeš si vybrat: žlutý, zelený, modrý...."

,,Ha ha..."

No, každopádně, koleno stále při větší námaze bolí, běhání...no :-D někdy se mi při chůzy vyhodí :-D

 

K Flíčkovi přibyl postupem času Olínek....pardon Oliver Star.

Flíček....byl pak prodán...jelikož nevyhovoval....eee...nechci o tom mluvit.

A k Olínklovi přibyl Korvet...hřebčoun....

No, a to byl první kůň na kterém jsem od pádu seděla. Byla jsem pokakaná až za ušima. Jen krokem, ale ten cvok pořád řechtal...:-D a úúúplně na všechno.

NOOOO  a pak byla dovolená v Egyptě a tam jsem jezdilaaaa :-D a nakonec jsem zjistila že nejlepší je dromedáááár :-D kecám Rituško....

 

No, jak jsem psala, že jsem na Flíčkovi nikdy neseděla, brzy se to změnilo. Nejdříve jsem ho začla krokovat....A jednou mně na něj Péťa vzala na lonž!!! To bylo božíííí! Cválala jsem na koni kterého milujuuuu....a pak už jsem ho nikdy neviděla.....byl prodán...

 

Rituška....Miluju jí, na ní jsem se naučila koně řídit, naklusat, nacválat...Nikdy jsem z ní nespadla, i když se mi asi 3krát splašila. Ale je tak neskutečně hodná že z ní snad nikdo nespadne :-D I když taky umí pořádně zlobit. Je už stará, šikulka moje jedna

Hubertek....Taky učitel. No, ten mně naučil padat :-D Rozhodně víc mazlivej než Rita, hlavně při sedlání. Ale jeho nemoc je lekavost :-D a moje nemoc je že jsem zvyklá zvířatům věřit. A tak jsem se vááálela, a vááálela...:-D ale pak se to i zlepšovalo. Čím častěji jsem jezdila, tím to bylo lepší. A pak už jsem z něj padat přestala. Nejvíc se bojí aut. A to že jako fakt hodně. Nejhorší asi bylo jít kus po silnici, když tu se naproti nám vyřítilo auto, které mělo na střeše dvě kola. :-D To byl tanec. Jo, a tak má hoooodně rád traktory....Má nádhernou barvu, takovou hřívu jsem nikdy neviděla....Taková nukleární.

 

To jsem si takhle jednou jezdila na Hubertkovi v hale, a kolem nás rajtovala Lucinka na Pentičce. a najednou Pentička vyhodila zadkama a tak nehorázně si usrala, že jsem si myslela že padá střecha, Hubert si to nejspíš myslela taky, takže jsem se hezky vyválela :-D

S holkama jsme si užily fakt hafo srandy. Ovšem nesmím zapomenout na kluky z restauračky....No, myslím že hosti Equitany kolikrát nevěřili tomu co viděli.

Taky nezapomenu na trapas s kolem. Ten večer jsme udělali bitku při večeři se špuntama, to ovšem nebylo všechno. Když nám Michal přinesl talíře, zpod jednoho začala stříkat voda, měl tam schovanou stříkačku.

My s Péťou jsme věděly, že u jeho dveří stojí pořád zaparkovaný kolo. Zeptaly jsme s, čí je to kolo? ,,Nooo...to je přece Míši" už si bohužel nepamatuju kdo to řekl:-D určitě bych ho nakopala do řiťáku. S Péťou jsme celý to kolo omotaly toaleťákem. :-D Pyšně jsme se vrátily za holkama a ty se strašně tlemily, když jsme jim řekly co jsme vyvedly.  Pak nám sdělili, že neni Míši jako Michala, ale Míši jako Michaely, jedné číšnice:-D

Trhly jsme rekord v rozbalení kola z toaleťáku.

Ale všechny zážitky nebyli veselé. Vozila jsem si sebou Roníčka. Ten si brzy zvykl na polodivoký život s ostatními psi. Nejdřív se vždycky poprali :-D ale pak byla vidět jen tlupa psů pobíhající kolem. Jednou jsem s ním šla na procházku....on běžel napřed...a ennapadlo ho nic horšího než vlézt do výběhu k alojzovi a amálce. Krve by se ve mně nedořezal. Nezapomenu na to, jak se usmíval když tam čmuchal, vyplázlej jazýček a pusa od ucha k uchu.,,Rony, pojď sem!" zařvala jsem, ale pozdě, Amálka k němu čuchla, dala uši do zadu, zašklebila se, zařechtala, zvedla se na zadní a skočila na Roníka.

Ten zaječel...ano...zařval jako člověk...ten výkřik plný bolesti..nečekal to. Běžela jsem tam a myslela že je mrtvý, ale nebyl, brečel (to co vydával se kňučení nepodobalo). Přežil to jen s přeraženou kostičkou v pánvi....pes, který má sotva půl kilo přežil útok haflinga...od té doby ho ke koním nepouštím....Vyčítat si to budu až do smrti smrťoucí...

Koně nejsou zlí. Mylím, že za to můžou lidi, protože jim ublížili, zkazili je, nebo jim nerozumí...

Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu....ale pro mně i pohled do koňských očí ze země....

Mám koně strašně ráda. Jen  mně mrzí, že u nich nemůžu být častěji...koňský svět je pro mně z části nepochopitelný a hodně věcí odsuzuju...Možná proto na mně ségra kouká jak na blázna.

:-D no, tak například nesnášim když někdo nutí koně aby nosil hlavu dolů.... je to hnus když jí má kůň zkroucenou....Nemám to ráda... Jo, trénujou se tim svaly a blablabla, ale přijde mi to ošklivý. Lidem by se to taky nelíbilo.

nesnášim když někdo na koni machruje a nutí ho dělat bordel a pak tvrdí, že má rád když je jeho kůň ,,fresh". A pak když po koni něco dělá a ten kůň si bzpomene žýe podobné pobídky dostával na ,,fresh" má v hlavě bordel a neví co po něm jezdec chce a výsledek je ten že je jezdec vzteklej a chudák kůň zpocenej a nebo ještě hůř má díry po špornách.

Ke každému koni by se mělo přicházet indviduálně....ovšem...když má někdo koně jen jako prostředek na sebezviditelnění.

Ale...já do toho vlastně kecat nemůžu...já tomu přece vůůůbec nerozumím :-D

Akorát se mi líbí že když něco chci vědět a řeknu názor tak se im koňák vysměje a za měsíc opakuje to co jsem říkala a odsuzuje to taky :-D

Každopádně miluji koně...ale jako partnery a kamarády...možná proto ze mně nikdy nebude jezdec skákající parkur, jezdící drezuru, či něco podobného....spíše se budu věnovat rekreačnímu jezdectví... Nepotřebuju aby můj kůň vypadal jak magor s krkem srolovaným dolu, vyšlapávající, vysokozvedající nohy...Je to kůň, ať se tak tedy chová.....Pořád se bude chovat  lépe, než někteří lidé.....