Jdi na obsah Jdi na menu
 


Znáte to...Všude kolem Vás jsou zamilované páry...Toužíte po lásce....Po někom, kdo by Vás miloval, po někom, o koho se můžete opřít, kdo Vás utěší, po někom, kdo s Vámi bude sdílet Vaše radosti i trápení....Jenže nikde v okolí se nikdo takový nenachází...a nebo se Vám spíše zdá, že nikde nikdo takový není.... Pořád toho člověka hledáte, a stále a stále dostáváte rány pod pás, když o Vás ten druhý nejeví zájem, či prostě zjistíte, že je to idiot, a nebo to prostě neklape. Vaše sebevědomí prudce klesá a berete zoufale jakýkoliv náznak flirtu....A pak se ve Vás něco zlomí a řeknete, že se na všechno tohleto můžete z vysoka vys*at a smíříte se svým osudem....

Jenže i když se myslíte, že jste se s tím smířili, opak je pravdou. Vaši kamarádi na Vás vidí, že něco není v pořádku...,,Ježíši, už se na tebe nemůžeme dívat, jak se trápíš..." ,,Jo, a jestli si někoho okamžitě nenajdeš, najdeme ti někoho sami..."

Doma nad tím přemýšlíte...Přijde Vám to docela komické....Brouzdáte po netu....a najednou Vás do očí uhodí ten nápis, který v odkazu na vaší domovské stránce hned vedle chatu leží pořád....Seznamka....

Pořád váháe....Seznamka...přece nejsem tak zoufalá, abych si dávala inzerát na seznamku....a navíc je to blbost...stejně se mi ozvou leda samí úchylové...rychlým kliknutím stránku opustíte....

Do druhého dne se Vám to však rozleželo v hlavě...a řeknete si.... ,,Proč bych to vlastně nezkusila??? Může to být docela prdel....a alespoň poznám nový lidi..."

Pročítáte si inzeráty ostatních lidí a v duchu si říkáte, že někteří jsou opravdu zoufalí, a nebo si dělají hodně velkou prdel....a nebo jsou to cvoci???

Chce to něco...co by provokovalo, nebylo by tam nic konkrétního, zaujalo, a přitom nic neslibovalo....

Já jsem napsala svůj první (a i poslední inzerát). Bloumala jsem na ním asi 10 minut, pořád ho mazala a přepisovala, až jsem tam nakonec napsala to, co mi z mysli šlo přímo do rukou. Už si to nepamatuju přesně, ale bylo to hodně podivné a navzájem se vylučující :-D

,,Ahoj, jsem 17ti-letá praštěná obyčejná holka, kterou už nebaví doma jen tak sedět s rukama v klíně, a čekat, až jí někdo spadne z nebe Pokud to tak cítíš stejně, tak se ozvi, pokecáme po icq. Ráda poznám nové lidi...." či něco podobného.

No a pak čekátě...svým přátelům oznámíte Váš radikální krok. Setkáte se s odlišnými reakcemi. Někdo je nadšen, jiný se Vám vysměje, ale nakonec jsou všichni zvědaví kdo odepíše....

Přijdete domů, a máte 5 emailů, 6 vzkazů a spoustu lidí si Vás přidá do icq....Proboha, jak se Vám to jen mohlo povést??? někdo Vás zaujme, někdo ne, tak to chodí....Nakonec z 40 lidíé zůstane jen pár, z kterých ale víc než kamarád, nebude....

Až Vám jeden den přijde vzkaz na icq...Takový...jiný než ty ostatní...Přesně to, co jste chtěli číst :-D a tak si s tím člověkem začnete psát...

Sympatie na první písmeno....Ze začátku si píšete o ptákovinách...postupem času se mezi Vámi tvoří jakýsi ,,důvěrnější" vztah než s těmi ostatními ,,nápadníky", ale nespěcháte...Jste naladěni na stejnou vlnu humoru...vzájemně si rozumíte, či si ve stejnou chvíli pošlete ten stejný vzkaz....přijde chvíle, když si vzájemně vyměníte fotografie....prostě každý krok je dalším stupněm ve vzájemné důvěře...

A vy najednou máte strach...bojíte se, že by to taky mohlo skončit....Chcete skutečný vztah a ne jen psaní po icq. Myslí se vám honí otázky, typu: ,,Jen člověk na druhém konci skutečně ten, za kterého se vydává???"

 Strašně si přejete, aby tomu tak bylo...

:-D Náhodou se dozvíte, že máte společného známého, prostě zvláštní :-D

No a ten Váš známý vezme věci do vlastních rukou a domluví Vám rande...:-D

Pamatuji si to, jako by to bylo včera.... Byla jsem nervózní, chtělo se mi zvracet, na záchod, prostě děs :-D V 15:15 na námku u kašny... šla jsem trochu dřív, a potkala jsem dva svoje spolužáky, tak mně šli doprovodit. Pak přišla ta chvíle, kdy se Michal vynořil z průchodu, který vede na náměstí. Kámoši nekámoši, šla jsem k němu....:-D Byla jsem fakt nervózní, ale on byl ještě víc :-D Představili jsme se, i když už jsme se vlastně dávno znali....Bylo to zvláštní se vidět v reálu... a hlvaně úplně jiný... Internet je jiná realita.... Naštěstí je tenhle kluk ve skutečnosti 100krát lepší....

Zamilovala jsem se...a strašně šíleně brutálně moc.....

Prožila jsem s ním a stále prožívám spousty krásných chvil....

:-D Na prvním rande se mně zeptal, když odjížděl: ,,,Můžu ti dát pusu???" a byl tak sladce nervózní...ale co si budeme povídat, já taky :-D

3. den mně byl doprovodit na nádraží, protože jsem odjížděla k taťkovi na víkend. Blbli jsme na lavičce :-D a já mu dala ,,OMYLEM" pěstí do nosu....nebyla to ani taková rána, ale jemu se spustila krev z nośu...Prostě TRAPAAAAS!!!

Pořád s mým přítelem jsem....a jsme strašně šťastná.... Kdybych si nedala ten inzerát tak se mi nikdy neozve...

Poučení??? Nikdy nikoho nehledejte, Váš vysněný si Vás najde sám...ale někdy tomu musíte hold pomoc :-D

Neosuzujte lidi, co si píšou inzeráty, jen si asi tak na 99% z nich dejte pozor :-D

Zamilovat se přes net dá...ale NIKDY to není takové jako ve skutečnosti...proto se neuzavírejte do virtuální reality ale mějte na paměti, že je tu i ta skutečná :-D

 Tohle zdaleka není celý příběh...Jen se tu vysvětluje, jak se to všechno seběhlo....